Střední průmyslová škola stavební, Ostrava,
příspěvková organizace

Stalo se to úplně znenadání. Dostal jsem zprávu, že na zámek dorazil záhadný posel, který si mě žádá. Měl neobvyklý oděv a mluvil naším jazykem s velkými potížemi, ale i přes jeho exotický přízvuk jsem pochytil, co mi říká. Bylo to skoro neuvěřitelné! Prý jsem byl vybrán jako kandidát do turnaje na život a na smrt, který rozhodne o nejsilnějším bojovníkovi známého světa. Budu-li chtít přijmout výzvu, budu muset putovat sám do dalekého království, kde se turnaj bude pořádat. Už jenom svou účastí přinesu mému kraji nezměrnou slávu, a výhrou je nevídané bohatství. Neváhal jsem ani chvíli. Navzdory protestům mé matky a otce jsem vyrazil hned druhý den.

A tak jsem se ocitl v prostorné čekárně v aréně. Na sobě jsem už měl svou zbroj a na zádech štít. Můj důvěryhodný partner, dlouhý meč z té nejkvalitnější oceli s rubínem zapuštěným do rukojeti, zatím odpočíval v pochvě, připraven k boji. Najednou se ozval zvuk fanfár a jásání davu a mohutná brána vedoucí do arény se otevřela.

Musel jsem žasnout nad rozlehlostí arény. Slyšel jsem historky o proslulém Koloseu v Římě, ale ani v těch nejšílenějších nebylo tak obrovské. Do reality mě ale vrátila postava, která vyšla z brány na druhé straně. Byl to muž, oděný v bílé tunice s jakousi kefíjou na hlavě, pravděpodobně odněkud z Blízkého východu. Co mě ale zaujalo, byla jeho zahnutá šavle – šamšír. Původem je myslím z Persie. Jeho sečné útoky jsou vyhlášené svou ničivou silou, vylepšenou zahnutím čepele. Z přemýšlení mě ale vytrhl úder do gongu a on na mě vyběhl.

ŠINK ŠINK. Dva šikmé seky mi narazí do meče. Nárazy mi zavibrovaly celým tělem. Ze třetího střetu vylétnou jiskry a naše meče se od sebe odrazí. Je ale rychlejší a s otočkou mi vodorovně švihne na hlavu. Na zem dopadne pár mých vlasů. Stihl jsem se ale včas přikrčit… Udělá další otočku. FSSSS. Čepel prořízne místo, kde jsem byl, a zaboří se do písku. Rychle povstanu z kotoulu a seknu. Proříznu ale jenom vzduch, saltem vzad se mi vyhnul. Přimhouřím oči. Díky jeho elegantním a nepředvídatelným pohybům se špatně odhaduje jeho další krok. Jeho šamšír se pohybuje, jako by měl vlastní život. Musím ho překvapit a rozbít jeho rytmus. Vyrazím a zaútočím širokým sekem, který zablokuje šamšírem. Zůstaneme v mrtvém bodě a snažíme se jeden druhého přetlačit čepe-! Ztratím rovnováhu, jak mi meč sjede po jeho zaobleném ostří. Slyším sykot ostří, které mi míří na zranitelný bok. Bezmyšlenkovitě se pootočím. DRNN. Rána mi vyrazí dech a před očima se mi roztančí hvězdičky. Štít na zádech mě ale zachránil od nejhoršího! Prudce jsem dopadl do písku, ale silou vůle se mi podařilo udržet si meč. Hned jsem udělal otočku. Smrtonosný šamšír prořízne písek, na kterém jsem ležel. Neváhám a provedu výpad. Nestihne se vyhnout. Špička ostří snadno projde látkou i tělem. Dav začne jásat. Zvednu se ze zakrváceného písku a máchnu mečem, abych ho zbavil krve. S oddechem ho vrátím do pochvy.

Za pár dnů jsem znovu procházel bránou do arény za zvuku fanfár. Tentokrát jsem měl štít v ruce. Přejel mi mráz po zádech při pohledu na hlubokou rýhu, která se šikmo táhne přes celý štít. Pak jsem zpozoroval svého dalšího protivníka. Zahaloval ho černý přiléhavý oděv. Se zatajeným dechem jsem ale zpozoroval jeho zbraň. Byl to malý kovový srp, ze kterého vedl dlouhý řetěz, zakončený těžkou koulí – závažím. Slyšel jsem legendy o této zbrani, o srpu na řetězu ze Země vycházejícího slunce, daleko na východě.

Neváhá a s otočkou na mě pošle srp s řetězem. Jeho zbraň je mnohem rychlejší, než jsem čekal. Úplně jako šíp! Stihnu jenom na poslední chvíli uhnout hlavou. Ostří těsně kolem mě s cinkotem dvakrát proletí. Cítím, jak mi teče krev na straně obličeje, jsou to ale naštěstí jenom škrábance. Hbitě chytí srp a zaútočí znovu, tentokrát se závažím. Jsem už připravený a vyblokuji to štítem. DUN. S panikou zpozoruji prohlubeň ve štítu. Vypadá, že se co nevidět rozpadne. Kotoulem se vyhnu širokému vodorovnému útoku a další odrazím mečem, opatrně, aby se mi nezapletl do řetězu. Vyhnu se poslednímu švihu závažím a provedu rychlý výpad. Snadno ale uskočí a ožene se zase závažím. Pozvednu štít, ale-! Koule nenarazí do štítu, ale přeletí ho. Na poslední chvíli odskočím a zachráním si ruku. Koule se však obmotá kolem štítu. Než stihnu zareagovat, je pryč. Můj protivník si ho přitáhl a odhodil mimo můj dosah. Sevřu tedy svůj meč oběma rukama a zaútočím. Uskočí prvním dvěma sekům. Rukojetí srazím kouli do písku. Můj třetí sek už musí soupeř vykrýt napnutým řetězem. Cítím, jak jeho řetěz povoluje. Kopem ho vyvedu z rovnováhy a s výskokem seknu dolů s veškerou silou. Pokusí se meč znovu zachytit řetězem – CRNK. Čistě proříznu řetězem i jeho majitelem. S úlevou si za jásotu davu dojdu pro štít.

Zamžourám do sluníčka. Je čas na můj třetí a poslední boj. Můj štít už je v prakticky nepoužitelný, ale nějak se bez něho obejdu. Konečně uvidím svého finálního soupeře.  Na sobě má látkovou zbroj, zdobenou barevnými ornamenty a stužkami. V každé ruce drží jakýsi… hrot? Když jsem se podíval pečlivěji, na něco jsem si vzpomněl. Na zámku jsme měli obrovskou přepychovou tapiserii z Indie. Byl na ni ceremoniální… karat? Ne, katar se jmenoval. Skládá se z rukojeti ve tvaru písmene H a krátkého těžkého hrotu v úrovni kloubů. Předpokládal jsem, že se používá jen na náboženské rituály, ale asi jsem se mýlil. Rychle jsem zjistil, že to je neobvyklá zbraň. Útočí rychle a silně, v podstatě jako v boxování. Měl jsem naštěstí jednu velkou výhodu: má čepel je zhruba čtyřikrát větší než ty jeho.

Udělal jsem výpad. Snadno ho vykryl svými čepelemi do tvaru X a provedl vlastní výpad, který musím zablokovat záštitou meče. Pokusím se mu podkopnout nohy. Uskočí však a vodorovně po mě sekne z obou stran. Jen tak tak uskočím a čepele se mu srazí přímo přede mnou. Hned udělá krok dopředu a provede výpad s oběma hroty. Oba vykryji nahnutou plochou své čepele. SCCCC. Vylétnou jiskry, jak jeho katary sjedou po mém meči. Překvapeně vykřikne a přepadne dopředu. Jak kolem mě padá, udeřím ho hruškou meče zezadu do týlu. DUN – CINK… Moje kroužková košile zaskřípe. Co to-! Stihl po mě při pádu švihnout katarem! Zatmí se mi před očima a ztratím vědomí.

Probudím se v písku rudém mou krví. Cítím ostrou bolest přes celou hruď. Až se mi rozjasní zrak, uvidím postavu kousek ode mě, jak se zoufale snaží postavit. Z týlu mu stékaly stružky krve a ztratil jeden jeho katar. Nahmatal jsem můj meč. Jsem malátný ze ztráty krve a sotva se držím při vědomí, ale podařilo se mi zvednout. Těžce se mi dýchá. Pozoruji svého protivníka. Celý svět jako by zatajil dech. Pak jsme oba naráz vykročili. On provedl prudký výpad svým posledním katarem. Já se široce rozmáchl a sekl po jeho krku…