Ke konci roku se uskutečnily tři workshopy, které se zabývaly problematikou brownfieldů. Akce byla připravena Vysokou školou báňskou pod taktovkou doc. Ing. Barbary Vojvodíkové, Ph.D. A co znamená pojem brownfield? Jde o pozemky, budovy a areály, které již nejsou využívané, jsou opuštěné, zanedbané a neslouží v současnosti žádnému účelu.
Pro každý workshop bylo vytvořeno šest pětičlenných družstev, složených z vysokoškolských studentů stavební fakulty oboru diagnostika staveb a oboru městské inženýrství, studentů HGF oboru regenerace brownfieldů a studentů třetího ročníku naší školy (Bartošík Krystian, Káňa Petr, Kavková Kristýna, Koltun Lukáš, Mařák Daniel, Namyslo Václav, Olšina Jan, Pinkava Jan, Prášek Kryštof, Valach Václav, Zajíčková Eliška, Zdichynec Jan a Židek Patrik).
Na všech akcích byli studenti seznámeni s historií a současností budovy, následně proběhl terénní průzkum pozemku, technická prohlídka stavu budovy včetně stanovení trhlin, následoval odborný výklad pod vedením vyučujících VŠB-TU, při kterém si studenti vyzkoušeli metody pro zjišťování pevnosti betonu, cihel či dřeva nebo si mohli osahat přístroj pro vyhledávání skrytých předmětů (dřevo, kov či elektrické vedení) ve zdi. Kromě stavebních informací byl výklad doplněn o dendrologické poznatky o dřevinách a rostlinách, které se zde vyskytovaly.
Pak již měli studenti dostatek informací a mohli zahájit usilovnou práci k nalezení nejlepšího využití dané budovy nebo pozemku. Výsledkem workshopů byly prezentace studentů, ve kterých představovali své návrhy sestrám Kongregace Dcer Božské Lásky, která je zřizovatelem sociálních služeb Marianum, zástupcům společnosti Asental, která je vlastníkem objektu dolu Dukla, starostovi a zástupcům obce Sedlnice.
Všechny vytvořené prezentační práce, i když byly originální, měly stejnou ústřední myšlenku – znovu oživit opuštěné plochy, budovy a krajinu. Bylo by ideální najít sponzora, který by vize studentů zrealizoval.
První workshop s názvem „Marianum v Opavě jako výzva pro budoucnost“ proběhl 4. 11. 2019. Budova byla otevřena v roce 1909 a nejprve sloužila jako ústav pro nezaopatřené dívky. Později zde bylo zařízení pro mentálně postižené a dnes je zde denní stacionář pro 10 dospělých klientů s mentálním a zdravotním postižením. Objektem nás provedla provinční představená sestra Blanka Marie Kadlčíková. Cílem studentů bylo vytvoření návrhu zahrady.
Druhý workshop nesl název „Znovuvyužití zámečnické dílny na bývalém dole Dukla“ a proběhl 7. 11. 2019 na dole Dukla, který byl založen v roce 1905, ale své jméno získal až po 2. světové válce. V 50. letech byl důl modernizován, hloubila se nová jáma. Bohužel zde v roce 1961 zahynulo 108 horníků. V lednu 2007 byl vytěžen poslední vozík uhlí, důl byl uzavřen a z areálu bývalého dolu se stala průmyslová zóna. V rámci workshopu studenti navštívili přilehlý bunkr, který byl postaven v roce 1962 jako protiatomová ochrana pro 450 zaměstnanců dolu Dukla a přilehlé rozvodny na dobu izolace až 72 hodin. Jedná se o studnový monolit kruhového půdorysu o průměru 11 metrů a síle stěn 1 m, do kterého můžeme vejít dvěma vstupy (mírový a bojový), s lomenými schodišti sestupujícími cca 10 m pod terén. Disponuje šesti patry, ve kterých se nachází tyto prostory – ošetřovna, operační sál, sklady, místnosti pro ukrývané a pacienty, štábní místnost, sociální zařízení, strojovna s příslušenstvím a výtahová šachta. Do roku 2007 byl minimálně udržován a měl být zlikvidován a zalit betonem. Díky nadšencům je v současnosti zpřístupněn pro veřejnost jako Muzeum civilní ochrany.
Třetí workshop byl zaměřen na „Znovuvyužití zámku v obci Sedlnice“ a uskutečnil se 20. 11. 2019. Zámek byl postaven v 17. století a půdorys budov dostal tvar podkovy, na kterém se nacházelo patro s vysokými dřevěnými štíty. Vlastníkem byl rod Eichendorffů, kteří zámek přeměnili v klasicistním slohu na pohodlné panské sídlo a rozsáhlý zámecký park nechali upravit v anglickém stylu. Od r. 1845 zde žil romantický básník Josef Eichendorff a vytvořil zde řadu básní.
Pro zajímavost uvádíme ukázku z básníkovy tvorby:
Vůně a tóny halí to místo zářící.
Tam v tichu pod horami
my všichni hráli si.
My všichni zabloudili.
A pohltil nás svět.
Zarostlo všechno býlím,
nenajdem cestu zpět.
V roce 1917 požár zničil pravé severní křídlo a v roce 1954 musela být stržena i střední část, protože hrozilo její zřícení. Ze zámku zbyla jen levá jižní část, která v současnosti nemá využití.
Děkuji studentům za vzornou reprezentaci naší školy.
Ing. Silvie Kempová