info@stav-ova.cz 
597 317 631
Kdo by neznal vilu Tugendhat, dokonalou ukázku moderní architektury, která byla v r. 2001 zapsána na seznam kulturního dědictví UNESCO… O čem už ale mnozí nemají tušení, jsou detaily ukryté zrakům náhodných kolemjdoucích. 4. L se však do interiéru letos v listopadu podívala a přináší vám o tom svědectví.
„Less is more“ a „bůh je v detailech“, to jsou aforismy spojené se jménem německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe, žijícího od 1938 v USA. Tento ředitel uměleckoprůmyslové školy Bauhaus získal v roce 1928 zakázku od manželů Tugendhatových poté, co během tří měsíců vypracoval návrh na dům, který definuje minimalismus, drahé kameny, vzácné dřevo a ocelová nosná konstrukce. Ta umožnila vznik úchvatného volně plynoucího prostoru, skleněného pokoje, který komunikuje se zahradou i svými návštěvníky každým detailem a který nabízí pohled na téměř impresionistický „obraz“ s ikonami brněnského panoramatu, Špilberkem a Petrovem.
V historii objektu jsou vepsány turbulentní události 20. století a také několik paradoxů. Není nic překvapivého na faktu, že v roce 1938 židovští majitelé vily prchli do Ameriky, aby si zachránili život. Podivné už ale je, že když gestapo dům zabavilo, další obyvatel domu Messeschmidt nechal z nejasných důvodů obezdít nádhernou onyxovou stěnu, která při západu slunce hoří odstíny oranžové a krvavě červené, a tím ji zachránil. Při osvobozování v roce 1945 ničivá síla bomby vybila téměř všechna okna skleněného pokoje a ruští vojáci využili prostor jako stáj pro své koně. Proč je nepřivázat k ocelovým nosníkům, že? Většina dřevěných prvků jim posloužila jako otop, ale pouze knihovna z makassarského ebenu špatně hořela – a díky tomuto „praktickému nedostatku“ zůstalo působivě prokreslené vzácné dřevo zachráněno. Navíc se části přepážky oddělující jídelní kout náhodou našly v menze Masarykovy univerzity, kde už gestapu sloužily jako obložení stěn – agresoři tedy opět bezděčně zachránili část skvostného mobiliáře vily…
Jako by se kruh dramatických zvratů konečně uzavřel, když byla v zahradě vily podepsána v roce 1992 dohoda o rozdělení Československa. Událost vyvolávající rozporuplné pocity v duších Čechoslováků paradoxně zvedla vlnu zájmu o tento minimalistický objekt a zřejmě přispěla i k zápisu na seznam kulturního dědictví UNESCO a následné rekonstrukci z let 2010–12.
Svět milovníků architektury však rozhodně nijak rozpolcen není. Obdivovatelé vily Tugendhat se shodují na jedné prosté skutečnosti – dům je stavba, která předběhla svou dobu, která vyšlapala cestu dalším inovativním pohledům na design stylových příbytků a která stále inspiruje jako učebnice moderní architektury. Vstupte, prostor, kde bydlí bůh v detailech, vás vítá…
- L a Mgr. Hana Geržová
