Střední průmyslová škola stavební, Ostrava,
příspěvková organizace

REVITALIZACE PROSTORU VE ŠKOLE 2.0

Bylo nás pět… a jedině my jsme mohli zvelebit naše atrium v rámci projektu Kdo jiný? Celé to začalo, když k nám jednoho dne do třídy přišla zástupkyně a nabídla nám, že když do konce dne vytvoříme pětičlenný tým, můžeme jet zdarma do Prahy. Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme, ale zapsali jsme se a na začátku února jsme vyrazili vstříc dobrodružství v našem hlavním městě.

Dozvěděli jsme se tedy, že se jedná o environmentální a aktivistický projekt Kdo jiný?, realizovaný pod záštitou organizací Člověk v tísni a JSNS. Ve zkratce se jedná o projekt, který podporuje studenty, aby byli aktivní a zapojovali se do dění okolo nich. Na tomto pobytu jsme měli vymyslet náš vlastní projekt, zhruba 3 měsíce na něm pracovat a nakonec ho na druhé schůzce, opět v Praze, odprezentovat.  Setkali jsme se tam s týmy z Gymnázia Pavla Tigrida, Valašského Meziříčí a Olomouce. Stalo se hodně věcí a zažili jsme spoustu zážitků, ale hlavně jsme spolu s naší mentorkou Vraťkou Janovskou vypracovali nápady na projekt a plní motivace se vrátili do školy.

Naši pozornost jsme pak upnuli na zpustlé atrium uprostřed školy, které bylo doposud maximálně používáno jako skladiště. Setkali jsme se tam s učitelkami a vedoucím praxe a naplánovali řadu věcí, jako odstranění betonových květináčů, výměnu dlažby a seřezání keřů a stromků, které tam zavazely. Chtěli jsme tam udělat odpočinkové místo, kam si studenti mohou o přestávkách sednout mezi zeleň a relaxovat na čerstvém vzduchu.

Brzy jsme ale zjistili, že VYMYSLET projekt a REALIZOVAT projekt jsou dvě naprosto odlišné věci. Naše velkoplošné demoliční plány nebyly vedením posvěceny, takže jsme se museli spokojit s drobnými úpravami – pochopitelně nehodnými našeho génia, nicméně dosažitelnými. Zpacifikovali jsme bujaré křoví jak z pohádky O Šípkové Růžence, trochu v atriu poklidili, natřeli budku, instalovali pod okap sud na dešťovou vodu, vytrhali plevel a zasali pár sazeniček levandule, které jsme z vlastní kapsy koupili.

S tímto skromným příspěvkem k revitalizaci školního prostoru jsme jeli ke konci května znovu do Prahy. Tam se nám dostalo velkého uznání a motivace. Taky jsme se mohli porovnat s ostatními projekty. Byl vidět obrovský rozdíl mezi projektem, které si žáci museli udělat celý sami, a projektem, který dostal finanční prostředky od školy. Diskuze s ostatními účastníky projektu nás také inspirovala ohledně aktivit a akcí, které na ostatních školách probíhají. My jsme mohli přispět informací o DofE, které je naší srdeční záležitostí.

Celkově to pro nás byl významný zážitek. I když jsme narazili na nespočet problémů a nešlo to vůbec, jak bychom si přáli, projekt byl celkem vzato úspěch. Do atria začali chodit studenti a taky se o něm pomalu začalo mluvit. Hlavně jsme ale získali hromadu vzácných zkušeností, které bychom jinak nikdy nenabyli.

EPILOG

Zhruba 2 týdny po dopsání prvního článku musím ještě přidat drobný dovětek. Skvělou zprávou je to, že náš miniprojekt neskočil s naším pražským dobrodružstvím. Sedli jsme si totiž s paní ředitelkou i naší „supervizorkou“ a pořádně jsme prodiskutovali celý proces realizace. Zjistili jsme, co všechno se ještě dá vylepšit v komunikaci a jak v projektu pokračovat. V průběhu dosavadního uskutečňování našich plánů se samozřejmě udělalo pár chyb, ale přišlo se na ně a všichni zúčastnění se z nich poučili. Máme teď jasnou představu, jak z našeho atria udělat oázu klidu a odpočinku, a náš projekt Revitalizace prostoru ve škole nabírá nových obrátek na cestě k slavnému úspěchu i novým zkušenostem.

Jan Pieronkiewicz, 2. L