Střední průmyslová škola stavební, Ostrava,
příspěvková organizace

FEJETON O ŠKOLNÍM PŘEDSTAVENÍ ANIMAL FARM

Zběhlý dobytek může být pro farmáře problém. Když jsou zvířata ztvárněna herci, nastává problém ještě větší. Krávy nebo ovce pasoucí se na cizí zahradě na útěk upozorní, ale když se ztratí herec či herečka, která se rozhodla ignorovat textovky od svých kolegů, šance na šťastné shledání jsou minimální. Naštěstí zde máme našeho pana režiséra, který za 3 chybějící role zaskočí, a naše příprava hry Animal Farm může začít.

A kéž by se všechny problémy daly tak jednoduše vyřešit! Paměť je věc zrádná, zrádnější než neplánovaná písemka. Pilně naučený text, který si opakuji dlouho do noci, najednou mám jako v mlze. Přesně vím, jakou barvou jsem si svou repliku ve scénáři zvýraznila, ale na její znění ne a ne si vzpomenout. Nezbývá mi nic jiného než zkusit improvizaci. Ale my, amatérští herci, jsme jako světýlka na vánočním stromečku. Zhasne jeden a mají zatměno všichni.

V tu chvíli přicházejí na řadu nekonečné diskuze s režiséry. Navržená změna scénáře se prosadí, dokud nezačnou přemýšlet, že to bylo lepší předtím. Poté chtějí, ať zpíváme, ale my zníme, jako by někdo tahal kočku za ocas. Chtějí dramatickou vzpouru, my se dusíme smíchy. S prasečími rypáky nebo koňskou hlavou je těžké brát se vážně. A vypadat přitom důstojně? Pro mě naprosto nereálné.

Když nad tím přemýšlí, možná o tohle nejspíš jde. Zběhlá zvířata a zmatený chaos s výpadky paměti nás připraví na všechno, co se může pokazit. Během zkoušek si projdeme vším, co by nás mohlo rozhodit, a když stojím za oponou, zatímco se diváci usazují na svá místa, vím, čemu čelím, a na jeviště vcházím s odvahou. Jsem si jistá, že to bude perfektní. Pokud teda nezapomenu rekvizitu v zákulisí…