Střední průmyslová škola stavební, Ostrava,
příspěvková organizace

V únoru náš pětičlenný tým vyrazil do Prahy reprezentovat naši školu v EKO projektu Kdo jiný? Dlouhou cestu vlakem a vegetariánskou stravu jsme přežili, abychom se mohli potkat a seznámit s našimi mentory, kteří jsou už zkušení veteráni v oblasti projektů.

Kromě zachráňkyně utlačovaných holubů a zakladatelky „semínkoven“ se nám podařilo udělat krátký rozhovor s Vraťkou Janovskou, která k nám do Česka skrz svůj projekt dostává domácí a výborné ovoce. Následující řádky jsou přepisem krátkého interview s ní.

ROZHOVOR S VRAŤKOU JANOVSKOU, ZAKLADATELKOU PROGRAMU „ŽIJTE S CHUTÍ“

„Mohla bys ze začátku krátce představit svůj projekt?“

VRAŤKA: „Tak o čem to je? Vozím ovoce z Řecka. Vzniklo to tak, že jsem tohle ovoce sama chtěla, a tak jsem hledala způsob, jak to udělat. A při takovém velkém nadšení to přece nějak musí jít, ne? Tak jsem se začala ptát ostatních, jak na to, pak jsem hledala místo, kam ovoce přivezeme. Začalo se to rozrůstat, když to ovoce někdo ochutnal, chtěl vždycky dát ochutnat kamarádům… Pak už jsme se nevešli na místo, tak jsme se přestěhovali. Pak jsme se zase nevešli, tak jsme se vrátili a vytvořili si síť místeček. Pak jsem hledala, jak to zlegalizovat. Nejdřív nějaký spolek, ale pak jsem si řekla: Hele, co není může být. Tak jsem si založila firmu a od té doby se nějak učím, jak na to.“

„Je to těžké, založit si firmu?“

VRAŤKA: „Fakt ne, doporučila bych to každému. Kamarádka řekla, ať si založím s. r. o. (poznámka autora), a já si myslela, že se zbláznila. Zní to děsivě, ale zní to mnohem děsivěji, než jak to je. Stačí jenom vyplnit pár papírů a oběhnout pár úřadů a máš to. Co jsem nevěděla a už vím je, že v s. r. o. nemusíš mít ani žádné zaměstnance. Dobrý je (protože neumím počítat) propojit se s někým, kdo to umí, a najít si účetní. Často je ale důležité spočítat si i čas, který do toho dáváte. I v mém projektu se stávalo, že nás to strašně bavilo a dávali jsme do toho moc. Když se ale posadíš a spočítáš, kolik hodin do toho dáváš, zjistíš, že to zasahuje do osobního do rodinného života. Je proto důležité si čas spočítat.“

„A myslíš si, že každý (když má nějaký dobrý nápad) dokáže třeba založit svou vlastní firmu a někam to dotáhnout? Nebo člověk musí mít nějaké určité předpoklady?“

VRAŤKA: „Hele nemyslím, že jsem nějaký superman, ale nebojím se zeptat, když hledám informace. Žádná otázka není blbá otázka, to jsem se naučila. Pamatuji si, že když jsem byla na střední, tak jsem se bála zeptat se, protože jsem si myslela, že se ti druzí budou smát. Pak ale vlastně zjistíš, že když se zeptáš, tak buď se nic nedozvíš a jsi tam, kde jsi byl, ale velmi často zjistíš, že ses něco dozvěděl nebo tě někdo na někoho odkázal. Je to rozhodně jednodušší než si myslet, že všechno někde najdu sám. A ještě je podle mě důležité nebát se o té věci mluvit, nesyslit si nápad. Když máš nějaký nápad a pořád o něm mluvíš, zaslechne to někdo, kdo to umí a kdo ti pomůže. Hlavní je překonat strach, že moje nápady jsou trapný. Jenom to chtít, zkusit a nebát se toho. A hlavně nebát se toho, že se to může podělat.“

*s.r.o. = společnost s ručením omezeným, v podstatě druh firmy