Sofie a Anička spojily své síly i talenty a společně vytvořily básnický text doprovázený ilustrací. Inspirací jim byla potemnělá podzimní nálada posledních dní.

Duše v lese

Do lesa vyhnány byly,

 jako duše mrtvých vypadaly.

Bílá róba, dlouhé vlasy,

už slyším jen ty jejich hlasy.

 

Svítí na cestu jim měsíc,

už chybí mi čím dál víc.

Ze smutku se rozběhnu

a všechny dívky doběhnu.

 

V mé blízkosti slyším řev,

najednou vidím krev,

s trnem v noze řvoucí

na zemi leží dívka

v bolestech se svíjející.

 

Dole ve městě psy už vypustili,

tu dívku hned k smrti ukousali.

Zbytek dívek obviněných z čarodějnictví

psi brzy taky zabili.

 

Ty dívky řvoucí

tam i dnes slyší kolemjdoucí.

Jejich duše byly zapomněny,

a nikdy nebyly osvobozeny.